V roce 1976 se DEEP PURPLE rozpadají a jejich zpěvák David Coverdale logicky přechází na sólovou dráhu. Stěhuje se však na dva roky do Německa, kde spolu s kytaristou Mickym Moodym nahrává dvě zajímavá alba „Whitesnake“ (1977) a „Northwinds“ (1977), kterými pokračoval v odkazu britské hardrockové klasiky, ovšem jak u něho bylo vždy dobrým zvykem, s větším příklonem k blues a soulu. O rok později však zakládá již stálou kapelu, jejíž název přebírá od svého prvního sólového alba. WHITESNAKE jsou na světě a vyráží na svoji dlouhou pouť, o které zatím nikdo netuší, že se stane jednou z nejbáječnějších story osmdesátých let. Tak tedy pěkně popořadě...

První díl profilu vás provede po albech původních blues rockových WHITESNAKE, kteří získali respekt nejen doma v Británii, ale také v germánských krajinách Evropy. Toto pětileté období, které je lemováno pěti studiovými a jedním živým albem, se nesmazatelně zapsalo do srdcí všech hardrockových fanoušků a příznivců jejich mohutného blues. Vrcholem této éry se patrně stala jejich nezapomenutelná vystoupení na festivalech Monsters Of Rock v anglickém Donningtonu v letech 1981 a 1983, kde jejich fantastickému setu aplaudovalo téměř stotisíc nadšených návštěvníků. Druhý díl profilu bude rekapitulovat období, kdy WHITESNAKE prorazili se svými alby i ve Spojených státech.

Trouble (1978)
Sestava: David Coverdale – zpěv, Micky Moody – kytara, Bernie Marsden – kytara, Neil Murray – baskytara, Dave Dowle – bicí, Jon Lord – klávesy.

Obstojný začátek předznamenaný EP „Snakebite“ (1978). Skupina se na domácí půdě zabydluje a David Coverdale k velké radosti fanoušků DEEP PURPLE znovu předvádí svůj nenapodobitelný hlas. Sice ještě nejde o WHITESNAKE v plné síle a album je tak zpětně hodnoceno jako nejslabší v jejich dlouhé historii, ale zárodek pozdějších bluesrockových titánů je pevně zasazen. Překvapí předělávka beatlesácké „Day Tripper“, ale i na svou dobu moderní feeling.
(6/10)

Lovehunter (1979)
Sestava: David Coverdale – zpěv, Micky Moody – kytara, Bernie Marsden – kytara, Neil Murray – baskytara, Dave Dowle – bicí, Jon Lord – klávesy.

První velký třesk. Fantastická kolekce plná výborných písní. Poprvé se naplno projevil Davidův zápal po bluesově střiženém rocku. Sehraný kytarový tandem Moody/Marsden zde výborně doplňují Lordovy klávesy. Ať už mají zvuk hammondů, jak bylo obvyklé u starých DEEP PURPLE, nebo čistého barového piána, vždy dokáží skladbám dodat na obrovské síle a atmosféře. „Lovehunter“ je tak jedním z nejlepších rockových alb samotného konce let sedmdesátých a stojí neochvějně jako protipól celé punkové revoltě. Obsahuje úvodní hitovou jízdu „Long Way From Home“, majestátní song „Walking In The Shadow Of The Blues“, nostalgickou „Help Me Thro´The Day“, ale i rychlý rock'n'roll „Mean Business“.
(8,5/10)

Ready An´Willing (1980)
Sestava: David Coverdale – zpěv, Micky Moody – kytara, Bernie Marsden – kytara, Neil Murray – baskytara, Ian Paice – bicí, Jon Lord – klávesy.

Asi nejúspěšnější a nejlepší album starých WHITESNAKE. Ke kapele se dokonce připojuje Ian Paice (ex-DEEP PURPLE), který za bicí soupravou střídá Dowlea. Kapela se stává synonymem kvality. Vyšperkované bluesrockové tryzny se střídají s ráznými rockovými vypalovačkami. Ozdobou je samozřejmě singl „Fool For Your Loving“, dále pak titulní song „Ready An´Willing“, odlehčená „Black And Blue“ a na Ameriku hodně soustředěná „Ain´t Gonna Cry No More“. Živá vystoupení té doby už jsou velkolepým zážitkem. Vrcholné období původních „britských“ WHITESNAKE tak stvrzuje koncertní dvojalbum „Live…In The Heat Of The City“ z konce téhož roku.
(8,5/10)

Come An´Get It (1981)
Sestava: David Coverdale – zpěv, Micky Moody – kytara, Bernie Marsden – kytara, Neil Murray – baskytara, Ian Paice – bicí, Jon Lord – klávesy.

Zlaté období zakončuje album, o kterém se dá říct, že je dvojčetem předchozího „Ready An´Willing“ (1980). Možná zde chybí velký hit formátu „Fool For Your Loving“, ale i tak jde o velmi silnou kolekci, která znovu těží z nejlepších hudebních vlastností všech zúčastněných. Coverdale pěje jako o život, kytarové duo Moody/Marsden se perfektně doplňuje, rytmika Murray/Paice pohání silácké rockové vypalovačky k novým metám a Jon Lord je kapitolou, o které netřeba diskutovat. Je až s podivem, kolik nápadů dokázali tehdejší WHITESNAKE vypotit v průběhu tří let, když v současné době jsme všichni rádi za jedno jejich album během celé dekády. Nejlepší skladbou je zde patrně „Don´t Break My Heart Again“, ale ani zeppelinovská „Til´The Day I Die“ nebo klenot, ve kterém se naplno projeví Coverdalův pěvecký talent – „Child Of Babylon“, nestojí o nic vzadu. Vrcholem následného turné je již zmiňované vystoupení na Monsters Of Rock v létě 1981.
(8,5/10)

Saints And Sinners (1982)
Sestava: David Coverdale – zpěv, Micky Moody – kytara, Bernie Marsden – kytara, Neil Murray – baskytara, Ian Paice – bicí, Jon Lord – klávesy.

Kvůli fotbalovému šampionátu ve Španělsku byla práce na albu několikrát odložena, a tak se začalo s připraveným materiálem až v horkých letních měsících. Celý proces vzniku se však táhl a na skladbách je to znát. „Saints And Sinners“ je tak kompozičně slabším dílem než jeho tři studioví předchůdci. Ovšem dvě skladby z něho se opravdu povedly a později se staly naprostou klasikou. Jde samozřejmě o písně „Cryin´ In The Rain“ a „Here I Go Again“, které WHITESNAKE v roce 1987 resuscitovali při svém velkém americkém tažení. V roce 1983 slaví kapela další triumf v Donningtonu, když je znovu obsazena do pozice headlinerů prestižního klání Monsters Of Rock. Poté však dochází k personálnímu zemětřesení, a tak trojice Marsden/Murray/Paice balí kufry.
(7/10)